Home     Kontakt

Můj život s Dobrmanem

Už téměř 7 a půl roku uplynulo ode dne kdy jsem si domů přinesla malé osmikilové štěňátko.

Výběr štěněte jsem tenkrát provedla opravdu „ukázkově“. Po tom co mi zemřel dalmatin kterého jsem ve svých 8. letech našla a strávila s ním zbytek dětství jsem opravdu dlouho vybírala plemeno, které by mi po všech stránkách sedělo.

Ale ve chvíli kdy jsem nabyla dojmu, že už chci dalšího psa a že tím pravým bude dobrman, jsem ho chtěla, jak jinak než nejlépe teď hned. Po obvolání několika inzerátů jsem si rezervovala štěňátko, pro které jsem si asi za 10 dní přijela.

Nikdy jsem neviděla mámu štěněte ani sourozence, jen tátu. Štěně mi bylo zkrátka přiděleno a musím říct, že jsem s ním naprosto spokojená.

To štěně, kterému je dnes 7 a půl roku se oficielně jmenuje Axa Quick Benas, její táta je Alf Gong, máma Betty Calibra a říkám jí Sára.

Štěněčí věk strávila Sára se mnou ve škole, v tu dobu jsem v Brně studovala VFU , takže se „vzdělávala“ už od útlého mládí a měla tu nejlepší veterinární péči.

A jak se Sára stala „mediální hvězdou“? Celkem náhodou, není to žádný nadpes, jen se věnuje něčemu co je zajímavé a tím je Dogdancing.

Ale úspěchů dosahovala i v jiných sportech, jenže ty nebyly tak medializovány. V roce 2002 jsme se Sárou byli nominovány na Mistrovství světa v Agility. Věnovaly jsem se celý rok přípravě téměř denně a prošli všemi kvalifikačními závody až na soustředění reprezentace. Pak ale přišel Sářin úraz a bylo po reprezentaci. Od té doby má Sára umělý vaz v koleni a k agility jsme se vrcholově již nikdy nevrátily. Běhá už jen tak pro radost. Agility totiž Sára naprosto zbožňuje.

Další její neopomenutelný úspěch byl ve flyballu, je prvním Mistrem ČR jak v jednotlivcích, tak ve družstvech. Tenkrát mezi border koliemi a belgickými ovčáky vypadala exoticky, ale vítězství bylo její.

Nyní je Sára zhruba rok po další operaci, nešťastnou náhodou sklouzla ze zídky ve skalách, ona která má všechno vždy pod kontrolou!

Takže sportuje už jen na rekreační úrovni a jediné v čem závodí je Dogdancing.

Na druhou stranu v dogdancingu je velice dobrá a tak to jediné není až tak málo.

Sára je dobrmanka tělem i duší, takže často samostatně přemýšlí, a vymýšlí lumpárny, poslouchá jen mě a někdy výjimečně pár vyvolených lidí, kteří si ale její pozornost musí zasloužit.

Ze všech psů, které jsem kdy cvičila, je ona jediná, která se nenechá potrestat za lumpárnu typu žraní jídla pohozeného venku. Když ji zavolám samozřejmě přijde, ale abych si pro ní došla a vyklepala ji za kůži? Tak to ani náhodou a ještě se mi vysměje jak se zbytečně rozčiluji. Takže už se o to ani nepokouším a nedělám ze sebe blbečka.

Dogdancingu jsem se začala věnovat ještě dříve než jsem věděla, že existuje takovýto sport. S kamarádkou co má border kolii jsme své psy učily všemožné „blbosti“, které se později staly základem toho co Sára v tomto sportu umí.

Sára se učí téměř sama, ale na druhou stranu mi nic neodpustí, ať už při tréninku nebo při vystoupení vždy musím být plně soustředěná, abych byla Sáře „rovnocenným“ partnerem.

Sára dogdancing miluje, má za sebou nespočet vystoupení a soutěží, takže už jí nic z míry nevyvede. Jednou vystupovala v úzkém prostoru, kde z obou stran byly připraveny stoly s jídlem na následující raut. Ačkoliv jídlo miluje v tu chvíli jako by tam žádné nebylo.

Když točila klip k Novambě (pořad na TV Nova) byla v úplně tmavém sále plném lidí a svítil na ni kotouč světla. Ani to jí nerozházelo.

Naučila se užívat si potlesk a obdiv lidí. Když sestavu předvádí před lidmi už poněkolikáté dobře ví, které cviky lidi roztleskají. To pak někdy ani nepočká na můj povel a cvik udělá dřív. Jediné co s tím mohu dělat, je neustále obměňovat choreografie.

Už ani nevím kolik různých vystoupení jsme se Sárou secvičili. Myslím tak něco kolem 15.

Co však Sára nemusí je přímý obdiv lidí. Po vystoupení si jí všichni chtějí hladit a to ona nemusí. Takhle tahat se o hračku na to kývne hned, maximálně ještě drbat uši nebo nad ocasem, na to jsou obdivovatelé taky dobří. Ale mazlí se zásadně jen se mnou a pár blízkými lidmi.

Co na závěr ještě dodat? Že já se taky velmi dobře učím. Sára si mě vychovala k obrazu svému. Např. když odcházím kamkoliv bez ní dostává úplatek v podobě sušeného ucha, ryby nebo jiné psí pochoutky. Jak by to vypadalo kdybych tuto úmluvu porušila to netuším. Jsem vychovaná tak, že tento „cvik“ umím na 100% …..

Dobrman je nádherný pes s jedinečnou povahou, to víme všichni. Mrzí mě jen ten mediální humbuk kolem tohoto plemene. Zatím jsem se nikdy nedostala do situace, kdy by někdo označil Sáru za zabijáka. Ale do činžovního domu v Praze jsem si raději druhého psa plemene dobrman nepořídila. Měla jsem obavy, že by lidé přecházeli na druhý chodník, kdyby viděli 2 dobrmany naráz.

Mým snem však je, mít dva dobrmany. A pokud se mi ten sen jednou splní, budu vystupovat se 2. dobrmany naráz.

Šimona Drábková
 

Naše úspěchy: 4 x Mistři ČR, vicemistři Evropy, vicemistři Beneluxu, vítězství na Dog Dancing Show Prague 2005 a 2006.( Vítězství z roku 2006 si vážím ze všeho nejvíce, ačkoliv to na první pohled nevypadá je to titul nejcennější. Zvítězili jsme v konkurenci více jak 50. psů ze 6. států.)
 

otištěno s laskavým svolením autorky článku